Historie Husova sboru sepsaná Boženou Lukášovou
140 let osady Lužná-Lišany, nyní součásti obce Lužná (1871-2011)
Kostel „Husův sbor“ aneb „Kterak se jméno Lukáš na zvon dostalo“
(Luženské obrázky I, úryvek)
„Úkolem nové církve je vrátit lidstvu ducha Kristova, ducha pravdy a lásky“
Karel Farský, patriarcha CČS ‚1920
Kdykoliv přijíždím vlakem z Rakovníka, vždy mne vítá zajímavá věž Husova sboru CČS. V roce 2007 byl kostel zařazen mezi národní kulturní památky. O jeho zařazení rozhodla především unikátní architektura – prolínání prvků individualistické moderny s tradicionalismem – spojení kostela a fary pod jednu střechu.
V poslední době jsem svědkem toho, jak kostel pomalu dostává novou střechu. Velmi pomalu. Sleduji také se znepokojením „boj a vášně“ , které se rozpoutaly o jeho další existenci, proto je dobré znát některé informace:
Po vzniku republiky panovalo mezi lidmi silné vlastenecké nadšení, úcta k českým velikánům, mezi nimi na předním místě úcta k Janu Husovi, představiteli reformace církve. Řada věřících se odkláněla od církve katolické (přisuzovali jí vinu za Husovu smrt). V roce 1920 byla založena nová církev – CÍRKEV ČESKOSLOVENSKÁ. Mezi její zakladatele patří také lišanský – do té doby katolický – kněz Josef Hlaváček. (je zajímavé sledovat jeho přerod z řadového katolického duchovního ve vůdčí osobnost CČS v regionu, doporučuji seznámit se s jeho pestrým životem blíže). V únoru 1921 při sčítání lidu se např. jen v Lišanech k CČS přihlásilo 737 občanů, pouze 40! zůstalo římskokatolíky. 313 obyvatel se zařadilo ke skupině bez vyznání.
Nová církev se snažila stavět i nové typy kostelů, které by se odlišovaly od kostelů římskokatolických. Tento nový typ reprezentuje v našem regionu pouze kaple Jeronýma Pražského v Hostokryjích a nejvýrazněji právě kostel Husův sbor v Lužné.
Myšlenku vybudovat vlastní kostel CČS vyslovil poprvé Jan Lukáš, místopředseda CČS v Lišanech na schůzi lišanské náboženské obce (podzim 1923). 28. května 1924 byl odkoupen pozemek od lišanského domkáře Josefa Vyskočila: výhodný pozemek u nádraží Lužná-Lišany, na průsečíku železničních cest, spojující různé části náboženské obce. Stavbu v této lokalitě podporoval i patriarcha Farský. Zpracovat rychle projekt podle často příliš protichůdných přání nebylo jednoduché. Nakonec byla dána důvěra architektovi Tomáši Šaškovi z Prahy. Ten částečně použil svůj projekt kostela ve Voticích. I jeho další sakrální stavby ve Vysoké nad Jizerou, Chožově, Tmani u Berouna měly podobné architektonické znaky tzv.. „předmnichovské církevní architektury“.
Kostel Husův sbor měl pojmout až 300 věřících. Liturgický protor byl umístěn v západní části
/18 x 10 m/, v přední vyšší části kostela měly být: kancelář náboženské obce, obydlí duchovního
/2 + 1/, kostelníka /1 + 1/. Dominantou měla být 17 metrů vysoká věž a kalich s ondřejovským křížem. Na čelní stěně nad vstupem byl umístěn nápis „Husův sbor“ z řezaných keramických písmen, za kostelem vybudován objekt pro uskladnění topiva a prostor pro chov drobného hospodářského zvířectva. Zdrojem financování se staly členské příspěvky zaplacené na několik let dopředu, státní subvence, půjčky věřících, sbírky, dary (např. farář Hlaváček poskytl 10 000 Kč z úspor na studium syna), úvěry, např. úvěr u hospodářské záložny v Novém Strašecí …
Stavba začala na jaře 1925. Na výstavbě kostela se účastnila řada brigádníků, kteří pracovali bezplatně. Odborné práce: zedník 5 Kč/h, pomocný dělník 3 Kč/h. Všichni dostávali oběd a pivo z nedalekého hotelu u nádraží (majitelé Havelkovi, dnes „Lebeda“). Materiál byl mnohdy darován, např. opuka ze Třtice, písek z Krušovic. Několik tisíc bílých cihel bylo zakoupeno v Královopolských cementárnách, spol. Kladno,..
První bohoslužba se uskutečnila už na Vánoce 1925 (25. 12.), pak pravidelně každou neděli. Bylo rozhodnuto, že slavnostní otevření kostela se uskuteční až v červnu 1926, aby se oslavy konaly za pěkného počasí a mohly se stát důstojnou národní manifestací. Úpravy vnitřku kostela trvaly řadu let. Pod tzv. „vítězný oblouk“ byl umístěn oltářní stůl z modřínového dřeva, za stůl pak černé plátno s rudým kalichem, před protější zeď varhany (1926), po stranách na stěny byly namalovány postavy Jana Husa a J. A. Komenského, stěny zdobily reprodukce Brožíkova obrazu „Hus před koncilem kostnickým“ a „Protestní list české a moravské šlechty proti upálení Jana Husa“ (dosud v liturgické místnosti). Elektrifikace objektu se uskutečnila – stejně jako v osadě Lužná-Lišany – v roce 1928.
V červnu 1926 byl do věže kostela zavěšen 138 kg těžký zvon o průměru 60 cm. Na něm je vyryt tento text: „Ulit jsem byl L. P. 1925 za patriarchy dra Farského a rady starších CČS v Lišanech. B. Palivec předseda, Jan Lukáš místopředseda, J. Mařík jednatel, J. Hlaváček farář. Ulil Arnošt Diepold, zvonař v Praze“.
Husův sbor byl tedy otevřen v neděli 6. června 1926 za účasti patriarchy CČS Karla Farského. Při slavnosti mohli účastníci poprvé spatřit nový prapor, k otevření byl vydán i odznak. O události tehdy informovaly všechny československé noviny. Cituji z novin „Český zápas“ dne 13. 6. 1926: „Ač v sobotu pršelo, sjelo se ohromné množství účastníků, takže prostorný sbor nestačil pojmout všechny a druhá bohoslužba konána venku na nádvoří. Z Prahy vypraven zvláštní vlak a z dalekého okolí ověnčené vozy. Bratr patriarcha dr. Farský uvítán na nádvoří drůžičkou sestrou Maříkovou, jež podala mu kytici, promluvil krátce k rozvinutí nového praporu, jež třímal praporečník v husitském kroji na koni bratr Lacek, budící veškerou pozornost v čele selské jízdy a celého ohromného průvodu. Bratr předseda Palivec uvítal hosty z balkónu a odevzdal klíče br. patriarchovi, který promluvil nadšenou řeč k tisícům. Po bohoslužbě pěl uvnitř kroužek z Rakovníka, venku ze Mšece. Při lidové slavnosti provedly dítky z Kněževse, Rynholce a Mšece tance v krojích při krásném počasí. 600 dítek složilo slib naší církvi. Holdovací telegram zaslán kanceláři prezidenta republiky.Tisíce účastníků naslouchalo zvukům dvou kapel…“
Otevření Husova sboru byl jistě nejslavnější den v životě stavby a věřících. Bohužel, přišla i léta smutná. Nadšení opadalo.Po roce 1948 nová ideologie zahájila s církví tvrdý boj a věřící to – zvláště v padesátých letech – neměli lehké. Budova Husova sboru chátrala. Bratr Slavík, poslední kněz, který se snažil dodržovat církevní zvyky, byl odvolán. Na jeho místo i do bytu v kostele přišla rodina Bolkových. On - původně kněz – z církve vystoupil a stal se aktivním „bojovníkem“ proti církvi. V kostele byla zřízena knihovna, na chodbě pro mládež umístěn stůl na stolní tenis, výzdoba přemalována, dokonce i postava Mistra Jana na zdi přebílena…Pozemky kolem byly postupně rozprodány na stavbu rodinných domků…Blýskat na lepší časy se začalo po roce 1989. Kostel byl znovu otevřen, ale nebyl to pěkný pohled. Začaly nejnutnější opravy, byly obnoveny bohoslužby. Ukázalo se však, že není možné vstoupit dvakrát do stejné řeky.Změnil se životní styl, věřících citelně ubylo…
Největší slávu v posledních letech zažil kostel 10. června 2006. Konaly se zde oslavy 80 let existence Husova sboru. Po dlouhé době byl kostel zase plný, lidé si mohli opět prohlédnout spolkový prapor. Slavnostní mši sloužil pražský biskup Bican. Jako vzácný host byl přítomen i farář Slavík – devadesátiletý! Ve svém proslovu vzpomněl na průběh stavby kostela, mluvil kriticky o současné církvi a o tom, jaké jsou cesty její obrody. Veřejně odsoudil jednání faráře Bolka. Doslova řekl: „Prodal Boha za skývu chleba.“ Připomněl také dávnou příhodu, kdy Bolkovi jeden věřící na rakovnickém náměstí plivnul do tváře. Zahrál a zazpíval soubor „Zvon“ z Lišan vedený panem Křižanovským. Po mši se na zahradě opékaly špekáčky a hodně se vzpomínalo na ty, kteří se o kostel nejvíce zasloužili.Farář Slavík s uznáním mluvil i o Janu Lukášovi, sedlákovi z Lišan. Až po 15 letech při podpisu svatební smlouvy jeho syna Josefa se rodina dozvěděla, že se za půjčku na kostel zaručil svým statkem. To manželce nikdy neřekl. Asi by neměla klidné spaní. Naštěstí všechno dobře dopadlo.(Celkové náklady na stavbu činily 384 000 Kč. Závazky – např. dluh u novostrašecké záložny – se podařilo vyrovnat až v roce 1945.)
A současnost? Budova Husova sboru ztrácí v posledních letech své náboženské poslání. Nabízí se nové využití této architekty ceněné stavby: např. koncertní sál, výstavní sál, umístění stálé expozice historie obce Lužná, využití vyhlídky na věži kostela apod. Peníze, peníze… Hledají se i jiné zdroje než příspěvky od státu a církve. Soukromé firmy však nechtějí jen dávat. Chtějí „něco za něco“. Ne všem se toto řešení líbí. Necháme kostel spadnout?
V zářijovém „Hlasateli“ byla zveřejněna výzva pana Parkmana k záchraně Husova sboru. Výzva k těm, kteří by chtěli pomoci. Věřím, že se najdou občané, kterým osud stavby, kterou jsem dnes chtěla představit, není lhostejný a pomohou. Vždyť v regionu není druhá obec, která by se mohla chlubit tím, že kromě barokního kostela má na svém území i stejně vzácnou památku předmnichovské církevní architektury.
(Zájemcům o podrobnější informace doporučuji navštívit státní okresní archiv v Rakovníku a přečíst si v Rakovnickém historickém sborníku IV/2003 článek: Jan Krško: “Stavba kostela Jana Husa v Lužné v kontextu vývoje zdejší náboženské obce CČS“. Moc zajímavé čtení.)
Příště „dušičkové téma“: Luženský a lišanský hřbitov (Luženské obrázky II)
Božena Lukášová